NEWFORUM

[ria]

Snad něco dalšího přeložím (jestli ano, určitě to bude SS/HG, jsem velice monotónní ), ale zcela jistě si vyberu kratší text. U dlouhých povídek jde časem moje motivace očividně do háje .
_________________
Fake It Till You Make It.

[R3n4tk4]

[Maus]

jupííí bude ještě něco s HG/SS ani nevíš jakou si mi udělala radost
_________________
http://tylerlove.org/ http://mauss.wgz.cz/

[Any]

Tak copak, nějak to tu zamrzlo, už jsem snad úplně zapomněla děj!! Prosím, prosím, o info k nové kapitolce, děkuju moc předem
_________________
You know you love me. xoxo

[Any]

Teda! To už sem chodím jenom já???
_________________
You know you love me. xoxo

[Arkariana]

Ne to víš, že sem nechodíš sama ;). Myslím, že nás věrných zůstává stále dost, jen jsou všichni stejně líní jako já někam psát
_________________
Give me a reason, i beg you!!!

[Maus]

já sem chodím každý den to kontrolovat, ale stále se mi nepoštěstilo doufám, že brzy už neco přibude
_________________
http://tylerlove.org/ http://mauss.wgz.cz/

[ria]

Ve čtvrtek holky, jinak ať mě odvezou . Od středy mám dovolenou a první věc, co udělám, že to tady dokopu, to přísahám .
_________________
Fake It Till You Make It.

[Any]

Tak to budeme mít všichni veeeelkou radost! Děkujeme
_________________
You know you love me. xoxo

[lori]

jj, chodím sem každý den, ale když vidím, že se nic nezměnilo, zase mizím a pořád se jen ptát mě nebaví. tak jen doufám, že se na nás ria nevykašle a dodělá to až bude mít čas :-)

[ria]

Kapitola 30 – Lammtarra* - první půlka

Čekal na břehu řeky. Do jeho bílé masky se podivuhodně měkce opíraly měsíční paprsky. Vtáhl do plic čerstvý horský vzduch a začal scházet nábřežím k můstku a dál ke kamenné chýši. Jak se blížil ke stavění, z pozdálí se ozvalo tiché pop! Bez váhání se hodil na studenou a vlhkou zemi, s hůlkou ve střehu a v smrtijedském hávu číhal, až nově příchozí udělá první krok.
Tmavá postava, která se z lesa vynořila, se však o žádný útok nepokusila. Kráčela tiše a rychle jeho směrem, jen pár stop od místa, kde ležel. Smrtijed, přesvědčen o tom, že jeho přítomnost zůstala nepovšimnuta, vystrčil hlavu z orosené trávy. Spatřil, jak se dveře na boudě otevřely, a neslyšné kouzlo zažehlo oheň v kamnech.
Hermiona si stáhla kapuci.
„Vstaň z té studené země, Severusi,“ zavolala od dveří. „Tou tvojí sledovací taktikou vyděsíš akorát místní rarachy a zaděláš na chutě tchoříkům.“
Vmžiku vyskočil. Přes maximální opatrnost, viděla jej, a opravdu neměl nejmenší touhu nechat po sobě lézt kdejakou divokou havěť. S uspokojením se ušklíbl, když si v hlavě přehrál, jak mu to řekla. Zavolala na něj Severusi. Na prahu skromné chýše jej zalilo měkké světlo hořící svíce. Stačilo pár vteřin, aby si dívka uvědomila svou chybu a on s libostí pozoroval, jak se její obličej změnil z radostného na vyděšený.
Hlasitě se zasmál. Hermiona bleskově o krok ustoupila a pokusila se zabouchnout mu před nosem, ale byl rychlejší, těžká bota se vklínila mezi rám a dveře.
„Nemáš kam utéct. Nemůžeš se předemnou schovat,“ zabručel a vratké dveře byly dokořán.
Hermiona zvedla hůlku. „Kde je Severus?“ vyštěkla. „Co jsi mu udělal?“
Dech mu ztěžkl, jak ji pozoroval zpoza umrlčí masky, široce rozkročen, s rukama přes prsa. „Odlož ten proutek,“ řekl jemně. „Severus mě poslal, abych tě za ním přivedl.“
Nevěřícně si jej přeměřila pohledem. „A to čekáš, že ti budu věřit? Jak můžu vědět, že tě opravdu poslal?“ Hůlkou zamířila na jeho obličej. „Stáhni si masku.“
„Takhle to nepůjde, princezno,“ potřásl hlavou. „Temný pán si přeje, abych budil hrůzu, masku si nechám. Krom toho se mi zrovna u nosu vyhodil ošklivý pupínek, podívej…“ trochu nadzvedl masku, aby jí ho ukázal.
„Avery!“ vyhrkla, když ho poznala. Zastrčila hůlku do hábitu a plácla jej pořádně po rameni. „Málem jsem z tebe měla smrt! Myslela jsem si, že jsi Smrtijed!“
„Gregorovičová, drahoušku, já přece jsem Smrtijed,“ odvětil a narovnal její pokrčený plášť. „A ty také, když máš tohle na sobě. Není to Severusovo? Vypadá, že ti je trošičku velký.“
„Trochu. Vypadal teple, ale vlastně dost kouše.“
Avery se obrátil k východu a naznačil, aby jej následovala. „Že jo? Někdy mi napadá, jestli to není Voldyho slabost pro sebemrskačství, když nás je nutí oblékat,“ zašklebil se a vykročil do noci. Kvílivě zanotoval: „Nosste moje roucha, násssledovníci moji. První z vás, kdo si postěžuje na kousání, vysslouží padesssát ran devítiocasou kočkou!“
Hermiona se uchechtla a pospíchala za ním. „Neměla bych se smát, ale je to komické.“
„Komické?“ bleskově se k ní otočil. „Jak se odvažuješ smát příkazům mého pána, maličká?“
Nyní se smála na celé kolo. „Ani trochu ses nezměnil. Stále stejný komediant.“
„Ach jo, já vím,“ řekl už svým normálním hlasem. „A kdyby mě snad někdo obvinil z nemístného utahování, vždycky můžu tvrdit, že jsem byl pod vlivem Imperius.“ Nabídl Hermioně rámě. „Pojď ke mně, vezmu tě za Severusem.“ Když podešla blíž, zašmátral v kapse a vytáhl Snapeovu smrtijedskou masku. „Nasaď si to,“ řekl vážně. „Tam, kam jdeme, ji budeš potřebovat.“
Díval se, jak Hermiona polkla, než si přes obličej bílou masku přetáhla. Když hodnou chvíli marně zápasila s vázáním, stoupl si za ni a pomohl jí lepícím kouzlem. Pak jí sjel přísným pohledem.
„To musí stačit,“ řekl rozhodně a objal ji kolem pasu. „Nemluv, dokud nebudeš se Snapem v bezpečí v jeho cele a ať potkáme kohokoli, drž hlavu nízko a snaž se na nic nemyslet.“
„V cele?“ zeptala se ještě a do hlasu se jí vkradla panika. Avery neopověděl. Cítil, jak ztuhla, když je roztočil vír přemisťování. Zmizeli s hlasitým prásknutím.

~oOo~

Hermiona se strachem otevřela oči. Hlavou jí vířily obrazy Riddleova domu z Harrryho snů, kde se Smrtijedi oddávali hrůzným zhýralostem, zatímco Severus netečně přihlížel zpoza mříží malé špinavé klece… Byla tak strašně unavená.
Když se svět kolem ní přestal konečně zběsile otáčet, ocitla se v prostoru, který ze všeho nejvíc připomínal klášter. Okolní zdi měkce osvětlovaly nažlutlé voskové svíce. V nose ucítila jemný vánek, který se proháněl pod pískovcovými kamennými oblouky a přinášel sebou chladivou svěžest noci.
Odněkud z dálky k ní pronikal zvuk liturgie, tlumená směsice mužských hlasů. Když se Avery vydal za zpěvem, Hermiona klopýtla, přes malé otvory v Severusově masce se orientovala jen stěží.
Její společník otevřel těžké kované dveře a pobídl ji, aby vešla. Očividně byli opravdu v klášteře. Ze starobylé vysoké chodby se štíhlými sloupy vedla po obou stranách řada dveří. Některé z nich byly odchýlené, a tak mohla Hermiona spatřit sparťanské vnitřní vybavení: malou dřevěnou postel, jedinou svíci a klekátko. Dívka bezděčně kopírovala Averyho postoj, ruce sevřené v klíně a hlavu skloněnou v jakési tiché meditaci. Mnohé z cel byly nejspíš prázdné, z jiných bylo slyšet tlumené hlasy. Hermiona blýskla pohledem na stranu a naskytl se jí pohled na Smrtijeda klečícího pod úzkým zamřížovaným oknem, za kterým se již rýsoval nadcházející úsvit.
Zaposlouchala se a uvědomila si, že všude přítomný zpěv nezní jako jakákoliv známá křesťanská mše. Připomínalo to možná gregoriánský chorál, muži zpívali v latině, ale z jejích hlasů prosakovala magie, černá magie, nakolik mohla soudit. Bylo to jako zaříkadlo. Z té temné krásy se jí dělala husí kůže. Sklonila hlavu ještě níž a zrychlila krok, špičkami bot se otřela o Averyho plášť.
Točitým schodištěm sestoupili do další chodby se spoustou cel. Zůstali stát v jednom z úzkých výklenků, a Hermiona potlačila výkřik, když poznala vysokého, štíhlého muže, který klečel zády k nim a také zpíval. Avery k němu přistoupil a položil mu ruku na rameno. Severus se pomalu obrátil, napřímil se a společně se svým přítelem podešel ke dveřím. Hermiona také vykročila. Vešla do pokoje, tiše zavřela a vytáhla hůlku v neslyšném Muffliato.
Snape otevřel náruč a ona neváhala ani vteřinu. S úlevou se k němu přitiskla, byl celý, nezraněný a její radost překonala i hrůzu z toho, co jí obklopovalo.
„Hermiono,“ opakoval znova a znova a pevně ji svíral v objetí. Jeho ruce putovaly po jejích zádech, jakoby se chtěl ujistit, že je skutečná.
„Byla tam načas,“ ozval se Averyho hlas. Severus zvedl hlavu a maličko povolil sevření, ale nepustil ji.
„Nikdo nás neviděl. Všichni-„
„Oplakávají Gibbonovu smrt,“ uzavřel Severus. Podíval se Hermioně do očí a něžně uhladil neposlušný pramen vlasů, který se jí uvolnil zpoza masky. „A někteří z nás truchlí především za Brumbálem, víc než si dokážeš představit.“
„Za Brumbálem? Nerozumím…“
„Učil většinu z nás, Hermiono,“ vysvětlil Avery tiše. „Jeho smrt je pro mnoho následovníků Temného pána šok. Zejména mezi těmi, kteří měli doteď pochyby, Brumbálova smrt je naklonila pro naši věc.“
„Naši věc?“ zeptala se Hermiona zmateně. „Myslela jsem, že tady to je bašta přisluhovačů ďábla, násilníků a vrahů?“
„Nevykládej si to špatně,“ pokračoval Avery trpělivě. „Jestli hledáš temné čaroděje, jsi na tom správném místě. Ale Valpuržini rytíři ztratili svou víru již dávno. Rosier byl stoupencem tvrdé linie a pro svoje přesvědčení umřel, zbytek z nás hledá cestu ven. Regulusova smrt v našich srdcích nezanechala nic krom lítosti a hořkosti…“ Jeho hlas odumřel a Avery odvrátil hlavu.
Hermiona rozuměla. Cítila tu samou prázdnotu v den, kdy se vrátila z minulosti. Regulusův osud byl pro ně pro všechny zbytečnou ztrátou mladého života. „Tedy, vy dva a Rodolphus?“ zeptala se ještě.
„Když hledáš životem zklamané Smrtijedy… tak ano,“ odvětil Severus.
Hermiona se vymanila Snapeovi z objetí a podešla k Averymu. Než k ní otočil obličej, otřel si jedinou zrádnou slzu.
„A kdy že ztichne té rvačky jek a ryk?“ otázala se a vzala jej kolem ramen.
Severus ji následoval a zadeklamoval: “Až šik jeden zadáví druhý šik.”
“Tož se soumrakem v jeden mžik,”** dokončil Avery optimisticky. Trojice přátel ze školy stála několik dlouhých vteřin společně mlčky, vzpomínajíc na ty, které ztratili a jejich přátelství prosvítalo i přes hrozbu, která nad všemi visela.
„Běž za Rodolphusem,“ řekl Severus Averymu a položil ruku Hermioně na rameno. „Řekni mu, že se k nám připojila Hermiona. Rytíři jsou opět jednou spolu.“
Avery se teatrálně uklonil a když zvedl hlavu, zářivě se na Hermionu usmál. Pak tiše vyklouzl z místnosti a zavřel za sebou.
„Vypadáš dobře,“ váhavě začala Hermiona a posadila se na nepříjemně tvrdou pelest postele. S obtížemi si začala sundávat masku z obličeje. „Co Temný pán?“
„Je spokojený,“ odpověděl Severus a usadil se k ní. Mávnutím hůlky jí pomohl a maska jí spadla do klína. „S elixírem štěstí v krevním oběhu, nic jiného jsem ani nečekal.“ Jeho tvář zůstala bez výrazu, ale Hermiona přesto vycítila osten ironie, která se za jeho slovy ukrývala.
„Je mi to líto, Severusi.“
Odvrátil obličej. „Albus, on je-„
„-mrtvý? Ano.“
„Alespoň Drako zůstal ušetřen, moc si to přál.“ Opět se na ni podíval. „A ze mě je nyní Jidáš Iškariotský.“
„Ach Severusi…“
Zvedl ruku, aby zastavil její pokus jej utěšit. „Celý svět je jeviště a všichni lidé jenom herci.“
„Přestaň,“ zašeptala. „Přestaň s tou uštěpačností.“
Vyčerpaně ponořil hlavu do dlaní. „Za život každý hraje mnoho rolí.“***
„Tak právě teď bys měl uhodnout, co se skrývá v téhle truhle,“ vyhlásila rezolutně Hermiona, aby mu zvedla náladu. Setřásla ze sebe černý plášť a z kapsy vyndala zmenšený kufr společně s naplněnými povlaky na polštář. Opatrně mu je položila k nohám. Namířila na hromádku hůlkou a s velikým soustředěním pronesla: „Engorgio!“ Nic se nestalo.
Když Severus spatřil, co přinesla, účinek byl okamžitý.
„Dokázalas to!“ vykřikl a vytáhl proutek. „Nyní, moje milá paní Snapeová, máme naše poklady zpátky, a s nimi i naše možnosti.“ Lehkým mávnutím hůlky se těžká okovaná truhla i naplněné pytle vzdmuly do původní velikosti. Při přeměně se jeden z pytlů roztrhl a z jeho útrob se vykutálela jakási lahvička
„Opravdu je tady všechno,“ spokojeně konstatoval Severus a vzal do ruky ampulku se zašlou etiketou. „Pokoj zůstal zcela prázdný?“
„Jenom holé zdi a zaprášená země,“ odvětila Hermiona a natáhla se přes něj, aby vyndala z kupy starých papírů novinový výstřižek, který upoutal její pozornost.
„Je tohleto oznámení o tvém narození?“
Severus hodil rychlý pohled na kus pergamenu a přikývl: „Ano, to je.“
„Mohla bych si to půjčit?“
Tázavě zvedl obočí.
„Jenom na den, nebo dva. Bude se mi hodit.“
„Když musíš,“ odpověděl. Hermiona výstřižek opatrně složila a strčila si jej do kapsy.
„Co to vlastně je?“ zeptala se. Severus stále svíral v ruce tmavou lahvičku a zvláštně se usmíval. Podal ji Hermioně s pobaveným výrazem.
Nálepka na sobě nesla ručně vepsaný nápis: Vlasy MNŠ. Hermioně příliš nepomohla. Nemohla si vzpomenout na žádné kouzelné či obyčejné zvíře, kterého jméno by začínalo na písmena MNŠ. Zhluboka se nadechla, aby obezřetně položila další otázku.
„Podívej se sama,“ předběhl ji Severus. „No tak, slibuji, že tě nekousne.“
Víko šlo odkroutit jenom ztěžka. Hermiona musela zatáhnout z celé síly. Když konečně povolilo, vypadlo jí z rukou a obsah lahvičky se jí vysypal do klína. Pevně stáhnutý gumičkou, ležel tam dlouhý, rovný a lesklý pramen vlasů, jejích vlasů, vzorek, který si ustřihla tenkrát v jeho učebně, když vařila Vanity.
„Tohle ty považuješ za poklad?“ otázala se skepticky, když vrkoč zvedla a natřásla.
„Bezpochyby. Je začátkem velice podivného sledu událostí neboli zásadním bodem obratu v mém životě,“ odvětil Severus zamyšleně. Konečkem boty si hrál s víkem ampulky. „Ale nyní je čas otevřít tu truhlu.“
Hermiona byla zvědavá. Sesunula se z postele na podlahu a klekla si ke kufru. Když truhlu zasáhl zelený paprsek ze Severusovy hůlky, rozevřela se dokořán. Hermiona se naklonila, aby nakoukla dovnitř.
Poněkud zklamaně zjistila, že jsou v ní jenom jedny staré noviny.
Natáhla se, aby je vyndala. Byly už zažloutlé a v rozích se kroutily v oslí uši. „Chceš mi říct,“ nadechla se, vnitřně přesvědčená, že se Severus musel zbláznit, „že si mě přinutil tahat jsem kufr, co váží nejméně tunu, přes půlku Skotska a Anglie jenom pro jedny bůhvíjak staré noviny?“
Severus se uchechtl.
„Tohle je minimálně na rozvod, pane Snape!“ utahovala si z něj a plácla jej novinami přes hlavu.
„Hej, opatrně s tím!“ varoval ji, když se marně snažil odvrátit útok. „Pořádně se na ně podívej. Nejsou ti povědomé?“
Hermiona poslechla. Přestože nemohla přijít na pražádný důvod, proč léta skladovat starého Denního věštce pod zámkem. Když noviny rozložila na podlaze, došlo jí to.
Byl to Le Monde, s prvním zářijovým datem roku 1996. Tohle byly noviny, které si tenkrát koupila na King´s Cross, ještě než usedla do bradavického expresu a vrátila se o dvacet let zpátky do minulosti. Noviny, které Severusovi dala, aby je dobře schoval. A ač byla překvapená, jak doslova splnil její přání, stále nebyla příliš moudrá, k čemu bylo tak extrémní bezpečnostní opatření v podobě zakleté truhly.
„Přečti si titulek na zadní straně,“ doporučil.
Hermiona nalistovala poslední stránku deníku. Přes půl listu zabírala velká barevná fotografie závodního koně v plném klusu těsně před cílovou páskou. „Lammtarra,“ přečetla nahlas a jala se překládat z francouzštiny. „Vítěz Epsom Derby z roku 1995, Diamantového dostihu krále Jindřicha a královny Alžběty a Ceny Vítězného oblouku opouští závody a míří do chovné stanice.“ Hermiona odložila noviny a snažila se potlačit představu, jak bude vysvětlovat Ronovi a Harrymu, proč má za domácího mazlíčka několik liber živého koňského masa. „Severusi, prosím, řekni mi, že jej nevlastníme.“
„Ovšem, že ne,“ opáčil trochu nakvašeně, „ale měli jsme neuvěřitelné štěstí při sázení na něj na dostizích.“ Hůlkou poklepal dno truhly a nesrozumitelně zamrmlal nějaké zaříkadlo. Otevřela se tajná zásuvka, mnohem větší než ta, která obsahovala noviny, a ukázaly se blyštivé galeony. Spousta galeonů. „To Derby nám vyneslo výhru s kurzem 14:1.“
„Panebože,“ vydechla Hermiona. „Kolik jsi vsadil?“
„Učitelskou mzdu za patnáct let.“
„Panenko skákavá-„
Severus opět poklepal kufr hůlkou. Vysunula se třetí přihrádka a odhalila další galeony. „A pak jsem celou výhru vsadil na Dostih krále Jindřicha. Horší kurz, ale i tak pěkná hromada peněz.“
Hermiona hrábla prsty mezi galeony a pomalu je nechávala padat zpátky.
„To byl moment, kdy jsem musel zdvořile odmítnout členství ve William Hill´s, tenkrát nejznámější brokerské společnosti a uveřejnění mé fotografie v každém jezdeckém časopise v Británii.“
Když Severus opět zvedl hůlku, Hermiona už jenom užasle seděla a dívala se. Mávnutí proutku otevřelo čtvrtou, pátou i šestou přihrádku, všechny až po vrch naplněné galeony.
„V době, kdy jsem měl zákaz vsázet u všech bookmakerů v zemi, Lammtarra naštěstí přemístil do Francie. Vyklouzl jsem proto do Longchamp v den Ceny Vítězného oblouku a vsadil menší částky u několika tamních bookmakerů. Pak jsem se přemístil zpátky a čekal, až ke mně moje bohatství přijde samo. Když jsi mi přinesla ty noviny,“ shrnul Severus, „předalas mi absolutní tutovku.“
„Kolik jsi vyhrál, Severusi?“
„Mám důvod věřit, že jsem bohatý alespoň stejně jako ty, má drahá,“ utrousil s jiskřičkou v očích. „A jsou to všechno nevystopovatelné zdroje. Je to víc než dost, abychom si mohli dovolit malý tajný domov a ještě nám zbude slušná rezerva, abychom podpořili Řád v jeho snažení zbavit se Temného pána jednou provždy.“
Severusův pohled zabloudil ke dveřím, ale nic neřekl. Místo toho se natáhl na postel a vystřel k ní ruku: „Jsem unavený, paní Snapeová. Nechtěla bys mi dělat společnost v posteli? Ještě není ani pět. Do Bradavic se nemusíš vrátit dřív než za pár hodin.“
Hermiona se k němu sklonila a vzala jej za ruku, dovolila mu tak, aby ji stáhl k sobě. „Budeme spát, Severusi?“ zeptala se pochybovačně.
Měl už zavřená víčka v předstíraném spánku. „Inu, nejprve i spát, řekl bych,“ odpověděl, ovinul ruce kolem jejího pasu a obličej přitiskl k její šíji.
„Severusi,“ otázala se ještě ospale, „co to vlastně znamená MNŠ?“
Ušklíbl se a přitáhl si ji ještě blíže. „Malá nesnesitelná šprtka,“ zašeptal.

* Lammtarra je kůň:-) Závodní hřebec, který byl svého času velice slavný (polovina 90. Let) a vyhrál několik důležitých dostihů. Neodzávodil toho moc, ale když běžel, bylo se prý na co dívat. Že byl nejlepší se říká nejspíš proto, že zůstal neporažen.
** Shakespeare: Macbeth
*** Shakespeare: Jak se vám líbí
_________________
Fake It Till You Make It.

[ria]

Je to jenom půlka, holky . Ještě dnes budem překládat, ale nejsem si jistá, jestli to stihnu úplně do konce. Tak abyste nezůstaly zcela na sucho.
_________________
Fake It Till You Make It.

[Any]

Super! Děkuju moc za kapču i když je to jen půlka Už jsem se bála, že tu nic nepřibyde. Díky
_________________
You know you love me. xoxo

[Maus]

super krása dokonalost sama rio ty si prostě skvělá!! dnes sem byla na HP a Snape tam byl tak krásnej ááá já z něho nemohla
_________________
http://tylerlove.org/ http://mauss.wgz.cz/

[Maus]

já vím ta moje zvědavost je děsná, ale smím se zeptat, kdy se dočkáme zbytku??
_________________
http://tylerlove.org/ http://mauss.wgz.cz/